XXXII. Velký vandr 6.8 - 11.8 2005 - den první - sobota
V sobotním ránu za mírného deště se scházeli účastníci na nádraží ve Vršovicích, skoro všichni nadávajíce na počasí. Když dorazil i Pytlák s Hasanem, mohli jsme se přesunout na perón, kde jsme ukázněně vyčkali příjezdu našeho vlaku. Při nástupu do rychlíku jsme zjistili, že uličky jsou přeplněny vodáky a jejich nadměrnou bagáží. Slušně, za potroublých poznámek několika „chytrých“ vodních krys jsme si našimi batohy proklestili cestu na našeho kupé, odkud jsme byli nuceni vykázat nezvané hosty. V té chvíli se jali někteří osadníci velebit šerifa za jeho prozíravý nápad reservace dvou kupé. Cesta do Českých Budějovic probíhala klidně, ochutnali jsme vzorky nápojů a posvačili. Z Českých Budějovic jsme pokračovali lokálkou do Hořic na Šumavě, kde jsme vystoupili. V místním hotelu jsme si dopřáli pozdní oběd a poté se uskutečnila prohlídka města a místního muzea, kde expozice starých rozhlasových a televizních přístrojů zaujala Pytláka natolik, že jsme ho nemohli skoro „urvat“ z návštěvy. Další cesta probíhala do táhlého kopce, kolem lesního amfiteátru, kde se odehrávají „Pašijové hry“. Na vrcholu již někteří začínali brblat o náročné cestě a tak odbočením na polní cestu, která vedla vcelku po rovině se zase zklidnili. Další postup byl náročný na orientaci a tak přišly ke slovu přístroje GPS a bez problému jsme dorazili do Světlíku, kde byla malá hospůdka s hezky vyvinutou obsluhou Evičkou, která mnohé zaujala a nováčka Martina natolik, že slušně požádál o digitální uložení, což se pro něj nakonec stalo nejsilnějším zážitkem a základem k jeho fotografické sbírce obsluhujích servírek a prodavaček. Kulturně založená část osady si prohlédla místní kostel a marně hledala zbytky tvrze. Nicméně blížící se večer nás donutil opustit milou hospůdku a vyhledat místo k přenocování, což se po malé chvilce zadařilo. Místo dalekého výhledu v březovém hájku vyhovovalo i Pytlákovi a tak jsme v předtuše blížícího se deště rychle postavili stany a přístřešky a až na pár vyjímek jsme rychle zalehli.

Z P Ě T