Den třetí – pondělí 21.7. 2003

Slovensko - konec České republiky (místo zadržení)	Hold světlušek všem portášům	Poslední portáš (potomek s svým věrným leonbergerem)

    Snídaně se skládala z jemné drůbeží šunky, čerstvých vypečených rohlíčků, žluťoučkého voňavého máslíčka, jemné zvěřinové paštiky, vynikajícího sýru (původ zřejmě Švýcarsko), skvělé domácí zavařeniny, výborné italské kávy a silného aromatického cejlonského čaje.

 Po této vydatné snídani, časně ráno – asi v 10.30 hod., stála již výprava (opět 2 ks světlušek a 2 ks vlčat) na roznožníku vysokohorských cest v nadmořské výšce 780 m n./m. Cíl cesty – Evropské rozvodí řek Odry a Dunaje. Trasa procházela střídavě slovenským Kysuckým národním parkem a CHKO Moravsko-slezské Beskydy. Díky této skutečnosti se výpravě podařilo zdolat další význačné vrcholy jako např. 1050, 1160, 1220, 1280, 975 a velmi zajímavý 1190! Toto vše opět za neúprosného 30-ti stupňového vedra bez použití vody.

 Na hoře Sulov 943 m n./m. jsme vzdali hold památce starého mrtvého portáše, který zde statečně zahynul při plnění svých pohraničních strážních povinností a vzpomněli dalšího hraničního hrdiny nedávné historie s. mjr. O. Kovaříka, který za nás statečně bránil hranici republiky proti nepřátelům socialismu. Na památku portáše a možná i O. Kovaříka stojí na úbočí hory obrovský bílý kříž.

  Převážná část trasy vedla po Česko-Slovenské hranici, jenž dovedla výpravu až do obce Konečná, což byla konečná před hraničním přechodem do Slovenské republiky. Nic netušící členové výpravy byli vyzváni pohraniční policií k předložení průkazů totožnosti. Bohužel obě světlušky, které měly službu zajištění dokladů svoje neměly. Po nekonečném vysvětlování nastalé situace, kdy výpravě hrozilo zadržení na 48 hodin ve Slovenských káznicích byli účastníci expedice vykázáni mimo výsostné území SR se zákazem pobytu na 10 let. Světlušky a vlčata se vydaly na další těžký pochod zpět přes horské masivy obklopující základnu.

 Se soumrakem se zcela zdecimovaná (10 piv, 6 rumů, 3 fernety a další) a fyzicky zcela vyčerpaná výprava vrátila zpět na základnu k večeři – kuřecí soté se smetanovou omáčkou, žampiony a jemnou vysokohorskou rýží „basmati“.

 Po večeři nám majitel chalupy představil naše spolubydlící, přátele z bývalého NDR pana Helmuta Kružítko s manželkou. Helmut Kružítko se projevil jako typický soutěživec a vyzval pana Kadlece, majitele chalupy a naše vlčata k souboji ve stolním tenise. Po prohraném zápase v ping-pongu vyzval Honzu k utkání v biliáru v němž jej zcela deklasoval. Teprve ke konci přiznal, že biliár vlastní a trénuje na něm téměř každý den! Zápas byl ukončen i u ping-pongového stolu vítězstvím pana Kadlece nad vlčetem Aljou, který byl indisponován tím, že neměl brýle. Závěr noci byl už jen krátkým posezením u několika veselých kalíšků.

 Tak skončil den třetí…